Vědomí je nepředstavitelným aspektem života stojícím nad myslí, citem i vůlí.

Vědomí je vrcholným jevem života ze všech nejtajemnějších mocí.

Vědomí vychází z Boha a je Jeho výsostným znakem, který částečně propůjčuje bytostem a z nich zvláště člověku, protože jeho poslání je nadprůměrné a originální, připodobněné v mnohém činnosti Boží.

Vědomí přímo souvisí s bytím, se životem a jeho centrálním vedením.

Vědomí je rozloženo v nekonečno jsoucna, ve vrcholných bodech jeho existence s ním splývá a je jím samým. Bez vědomí není jsoucna ani života, není žádný jev. Co přijme vědomí a z něho vyjde, je - existuje jako skutečnost.

Vědomí je jak bezbřehý oceán.

Vědomí jako všechno konkrétní zrcadlí abstraktní. Protože je jeho realizací, poněkud hrubším obrazem, tak i zemský oceán nám kreslí situace věcí Božích. Jeho vody, ač slity v jeden mohutný tok, obsahují bezpočet drobných kapiček. I ty se však ještě dělí ve svých tajemných skladbách na menší a menší částice.

Nekonečné vědomí má také své vnitřní tajemné dělení. Každý jev, každá věc i bytost má z něj svou částečku.

V člověku je vědomí velmi silně a výrazně živé, bystré a pozorné. Rozšiřuje se i prohlubuje souběžně s rostoucí moudrostí, vývinem vůle a zušlechtěním citu. Úměrně k tomu, jak se duch chápe celého projevu člověka, vědomí nabývá senzitivnosti umožňující konstatování jsoucna ideálního i tvarového i jejich rozlišení a jednotu.