OBSAH
Hledám způsob, jakým nejvlastnější část lidského já, Pozorovatel,
získává představu hmotného světa.
Nabízejí se dva známé principy:
~ I. Smyslové zážitky jsou zapříčiněné hmotou, jež je rozmístěná v Euklidově prostoru - klasický názor.
~ II. Zážitky jsou virtuální realitou. Nadřazená skrytá informatika je podobná lidské technice.
[1][2][3]
Jsou-li jiné vesmíry mimo náš Vesmír - pak je situace dnešnímu lidskému posuzování snad až nepřijatelná. Vždyť náš Vesmír zabírá veškerý prostor, který známe…
Televizor nám dává vjemy, podobně jako skutečný svět. Sestavu televizoru vystihuje blokové
schéma činnosti. Totéž lze hledat pro svět, jenž na vědomí Pozorovatele působí.
Náš Vesmír ať je takto skrytě provozován Vyšší civilizací. Do ní se po smrti vracíme - v souladu s duchovními přístupy.
Neznám důvod, který by vylučoval právě tuto možnost existence našeho světa.
Pojetí světa - promyšleně stvořené skutečnosti - opravňuje fyziku seriózně uvažovat o větším množství současných vesmírů, než je jenom ten náš. Takhle lze vytvořit svět, který Vědomí tvora dočasně neopouští.
Zaniká námitka - kde by ty další vesmíry byly umístěné!
Naše Vědomí, nejhlubší já - patřívá k našemu tělu. Jeho podstatou je právě vnímání své existence, bez ohledu na hmotu.
Vědomí, zásobované hmotnými zážitky, se stává Pozorovatelem. Naopak Předkladatele myšlenek - mysl, lze chápat jako podklad, rozdílný od našeho Vědomí. Ostatně, naše Vědomí v dětství bývá stejné jako i později. Kdežto schopnost posuzování, přemýšlení, časem narůstá, ale ke stáří může klesat. Myšlení určuje mozek, kdežto původ Vědomí sama sebe lze hledat skrytěji.
Mohl by Pozorovatel 2) být příčinou, proč je tu „hmotný“ Vesmír? Můžou být jeho názory dané proudem údajů, které nezískává z hmotného Vesmíru? Nýbrž jako výsledek nadřazené Informatiky.
Vjemy hmoty neodvozuji z rozložení v Euklidově prostoru. Ať je Vesmír uschovává v diskrétní formě (viz 2.5.)
a do vnímání tvora ať přicházejí zpracované informatickými postupy (viz 2.3.).
Obr. 1. Blokové schéma člověka
««« SLEDOVAT VŠECHNY OBRÁZKY I V LEVÉM SLOUPCI
1 POZOROVATEL - přijímá smyslové poznatky. Není v těle
2 MYSLIT - mysl sleduje hmotu, určenou procesorem. Tyto předkládané halucinace nepocházejí z Euklidova prostoru
3a PŘEVODNÍK GEOMETRICKÝ - pravoúhle uspořádané body přepočítá do perspektivy pro zrak a sluch
3b PŘEVODNÍK MIMOGEOMETRICKÝ - tvoří hmotu, jež určuje pocity hmatu, chuti a čichu
4 PROCESOR - přesunuje body mezi posicemi podle předepsaných pravidel
5 VŠEOBECNÁ PAMĚŤ PROSTORU - Akáša 3) - uchovává v posicích údaje jako hmotné body
6 ČASOVÁ ZÁKLADNA - tvoří pulsy, jež určují okamžiky změn rozložení hmoty
-------
3) Akáša (sanskrt) - stavební látka stvoření, která souvisí s prostorem. [5]
Navazuje na: Model diskrétního časoprostoru - VIIv
Tvor potřebuje, k úspěšnému přežití, informace o svém okolí. Nejdůležitější bývají blízké děje a proto je vnímaný prostor perspektivně zdůrazňuje. Uplatňuje se nejen u zraku, ale i u sluchu.
Diskrétní geometrii lze převádět do perspektivní geometrie. Přepočtem se nemění souřadnice bodu na pravoúhlých osách ani jeho vzdálenost od počátku (IIv, IIIv). Odvození z diskrétního prostoru nabízí, abychom usuzovali na náš svět jako promyšleně vytvořený. Veškerou látku lze umístit jako body v diskrétním prostoru. Z něho se převádí do vnímání tvora.
Světový prostor lze přirovnat k rastru obrazovky. Obrazovky LCD
tvoří obraz z naprosto oddělených bodů, ne jako staré vakuové
obrazovky. Tím vystihují bodový (diskrétní) prostor matematiky.
Prostor lze vysvětlovat tak, jak nám jej smysly představují - jako
spojitý. Ten však může bránit nalezení podstaty času a geometrické
konstrukce vícerozměrných prostorů. Rozlišování pulsů, které dodává časová
základna, na využité nebo nevyužité k pohybu, nabídne až i definici
času.
Existenci vícerozměrných prostorů vysvětlujme také mechanickými
modely. Sestavou z oddělených bodů lze, našemu
smyslovému vnímání, přiblížit čtyřrozměrný i ještě bohatší prostor. (Viz
4D krychle).
Oddělené posice, jako podstata
prostoru, jsou nachystané výskytu hmotných bodů.
Obr. 2. Blokové schéma tvorů
Časovou základnu navrhuji společnou všem dějům, ač bez dalšího prostorového upřesnění.
Údaje o bodech hmoty schraňuje Akáša. Uchovává minulá umístění hmoty. Nabízí se najít způsoby cesty do minulosti. Nelze předpokládat, že bychom tím nezměnili naši současnost. Například vystrašení nějakého člověka při návštěvě minulosti by poškodilo jeho současnost, jeho Ducha [6]. Jsou známy i názory o mnohem promyšlenější sestavě Vesmíru, než kterou dosud běžně uvažujeme.
Psychologie nepopisuje podstatu vědomí sama sebe – konstrukci Pozorovatele. Vědomí lze předpokládat sestavené z hmoty o jiné podstatě, než kterou běžně pozorujeme.
Svět, určený smyslovými zážitky a ne hmotou, je nutně promyšleně stvořený. To směřuje k názoru, že lidský život je nejen skrytě pozorovaný, ale i vyhodnocovaný. Lze sledovat činy a i úmysly, způsoby uvažování s konkrétními myšlenkami. Následně pak zhodnotit shodu a neshodu se zákony, platnými ve Vesmíru. Z toho vyplyne výbava či snad osudový předpoklad pro tutéž bytost - pokud se objeví v dalším pozemském životě.
Svět, zjevně nám poskytovaný skrytou Civilizací, dává růst našemu Duchu! Svou budoucnost určujeme současnými rozhodnutími, bez ohledu na způsoby vysvětlení světa:
Poznání promyšlené sestavy Vesmíru zdůrazní další zákony, jež jsou do něho vestavěné.
