K důležitosti perspektivního prostoru

Bohumír Tichánek

V Euklidově prostoru jsme vždy schopni určit, předepsat dvěma bodům racionální vzdálenost a.   {1}
Například a = 10,34 nebo jednotkovou. Příčina uznání
        nepřesných iracionalit

Neupřesnitelná iracionální délka vznikne až užitím Pythagorovy věty. Tu nacházíme i v rovnici kružnice.

Iracionalita vzniká následkem přepočtu z 2D  plochy do 1D délky. Např. √2 = 1,414213562373095048801... Výpočet nelze dokončit, ačkoliv postup je srozumitelný.

Čtverec má racionální jen jednu z obou délek. Buď je racionální strana a iracionální úhlopříčka nebo naopak. Odedávna se smiřujeme s touto neobhajitelnou nesouměřitelností. Geometrie má úsečky jediné kvality, ale matematika úsečkám přiděluje jednu ze dvou možných kvalit.

Dvě možnosti:

a) Prvotní názor o racionálních vzdálenostech {1} byl omylem. Hmota mívá iracionální vzdálenosti.

Propracovaná vyšší matematika sice dává výsledky, ovšem úplná přesnost, vinou iracionalit, nebývá možná.

b) Převod z 2D do 1D prostoru se nezdařil. O úsečce pochybnosti nemáme. Vždy může mít racionální délku, např. 1,587445 metru. Nezdařená matematizace úsečky, chybějící výsledek, vznikne až následkem výpočtu. Nezdar matematizace značí, že za zrakovými perspektivními zážitky není 2D Euklidův prostor.

Iracionality vylučují existenci Euklidova prostoru. Prostory s iracionalitami nepopisují rozložení hmoty ve Vesmíru.
(Pythagorovu větu odmítal Giordano Bruno)

Jiná námitka - Odpověď matematiky. Co vnímáme, co předpokládáme.