Pravá věda je jednoduše objevováním a zaváděním způsobu, jakým
Bůh stvořil Vesmír - Kryon
Fyzikové někdy uvažují dvojrozměrný čas. Zůstávají v matematickém vyjadřování; co by však 2D čas znamenal pro hmotu, se nepíše.
Čas umožňuje změny hmoty 1), takže v 2D čase uvažuji
hmotu naráz ve dvou provedeních: Žárovka by současně svítila a také
nesvítila? Z hlediska materialistického vysvětlování světa to
není srozumitelné.
--------
1) Diskrétní
výklad
- zdůvodňuji axiom zpomalovaného času, uplatněného v teorii relativity
Něco v naznačeném směru však nabízí, těžko ověřitelné, duchovní
poznání. Zde cituji z náboženského (jen tři výňatky z překladatelových
výňatků):
(Překlad výňatků z knihy pořídil a poznámkami opatřil Karel Makoň)
V temnotách tápající styl tohoto místa, způsob bezradnosti, dokazuje zcela zřetelně, že P. Pius v okamžiku, kdy psal tento dopis, nebyl ještě obeznámen s duchovní akrobatikou. Avšak už se zřetelně projevuje, že v této době zná bilokaci (7) a že jeho duše, co je důležitější, tak je poslušna vnuknutí ducha, že Bůh podle své libosti může disponovat jeho modlitbou.
(Pozn. 7: Slovo bilokace je latinského původu a znamená současnou přítomnost jedné osoby na dvou různých místech. Jde o zjev mystické povahy, vyskytující se v životě mnohých svatých. Bilokace jsou např. známy ze života Antonína Paduánského, Františka Xaverského, Alfonse z Liguori, Marie z Agredy a mnohých jiných.
Je třeba, abychom si pořád opakovali: Všechny dary milosti P. Pia jsou ve službách duší, i když přichází k dobru těl. Kolik obrácení dokázal zázračným uzdravením nebo nečekanou návštěvou!
---
Všimněme si skutečností, především těch, o nichž je známo málo, nebo jen něco nepřesného.
V té době žil P. Pius v izolaci a byl dán k dispozici lékařské fakultě. Nebylo možné ho navštívit. Generál naléhal: „Nechte mne aspoň se na něj podívat!“ „Dobře,“ odpověděl P. Guardian, „zůstaňte tady v chodbě, až my půjdeme k díkůčinění do kostela. Uvidíte jej jít kolem.“
Generál čekal ukryt v rohu. Mniši šli kolem. Cadorna poznal svého nočního návštěvníka. P. Pius se na něj smál a zdvihl prsty jako tehdy, polo zamyšlen, polo hrozen, jako by chtěl říci: „Vyvázl jste z toho jen tak tak!“
Arcibiskup z Montevidea pečlivě uchovával tuto poslední zprávu svého přítele a chtěl se vlastníma očima přesvědčit o totožnosti mnicha, který jej přivolal k smrtelnému lůžku. 13. dubna 1949, u příležitosti návštěvy ad-limina v Římě, navštívil P. Pia a poznal jej. Při té příležitosti, chtěje nabýt úplné jistoty, se jej na to otázal. P. Pius neodpověděl. V domnění, že nerozuměl, arcibiskup na něj naléhal. P. Pius znovu mlčel. Mgr. Barbieri se zasmál: „Už rozumím!“ „No, tak tedy,“ řekl P. Pius s jemným úsměvem, „porozuměl jste.“