1. Spojitý prostor

1.1.
V informatice nenacházím postup ke vzniku spojitého prostoru. Svá spojitá data vkládala do prostorů již předem připravených, například do magnetofonového pásu. Záznam zajišťuje hmota složená z oddělených mikroskopických zrnek.

1.2.
Dva body, nekonečně sobě blízké, nejsou uskutečnitelné. Laicky uvažuji, že nekonečně malé vzdálenosti spojitého prostoru jsou popisem teoretické představy. Jeden má být odlišný od druhého a přitom tak blízko, že blíž už to nejde…

2. Nespojitý prostor

Vědomí, znalé hry šachy, může tuto hru provozovat, aniž by mělo před sebou hmotnou šachovnici. Jsou hráči, kteří hrají po paměti.

Podobně promýšlím provedení světového prostoru. Vnímajícímu vědomí je předestřen rastr - prostor oddělených posic - jakoby políček šachovnice. Posice prostoru ať jsou vymezené hmotou, kterou nevnímáme. V tomto diskrétním prostoru lze tvořit světovou hmotu z informatických bodů, které se umísťují výhradně v nachystaných posicích.

2.1.
Posice jsou úložištěm informací. Bod je informací 1 bitu; je jedním ze dvou možných stavů kterékoliv posice: volná nebo obsazená.

Členění prostoru do sousedních posic určuje délku úseček. Například úsečkou, tvořenou dvěma sousedními body, se porovnává délka úsečky, jež sestává z jiného počtu sousedních bodů. Výsledek je vždy racionální.

Údaje takového diskrétního prostoru se přepočítávají do perspektivního prostoru [x², y², z²], ve prospěch vědomí vzniklého tvora.

2.2.
Námitka - základem ať nejsou body, nýbrž krátké úsečky, jež nepotřebují oporu v bodových posicích.

Nesnází, se zavedením úseček namísto jednodušších bodů, může být požadavek nějaké základní nejkratší úsečky. Nenacházím porovnání pro délku oné základní nejkratší úsečky.