Obr. 13. Dvojrozměrný časoprostor. Zelená síť zdůrazňuje souvislost perspektivního prostoru s diskrétním
Hodiny, uvažované na svislé ose časoprostorového diagramu, nemohou fungovat - tuto nesledovanou zvláštnost zdůraznil mechanický model v STR (2. Hledání příčin). Ačkoliv právě na svislé ose běží čas nejrychleji.
Následně - fyzikální podstatu času nabízí bodový prostor, řízený pulsací - uvedl 3. díl této série o STR. Důsledek zmíněného postupu lze převést i do spojitého prostoru - přepočítat do perspektivy. Postupy jsou založené na mechanických modelech, jež vyhovují matematickým základům STR.
Který z oborů má větší rezervy? Ekonomie, se svým lpěním na penězích namísto životních potřeb? Fyzika, obohacená matematickými iracionalitami, které však jen částečně vystihují svět? Hledám odlišně; svět s diskrétními veličinami a se zrakovou perspektivou. Výpočet vystihuje jeho fyzikální veličiny vždy s úplnou přesností. Jak hodnotit tuto souvislost?
Časoprostor bývá definovaný jako množina všech událostí, jež jsou popisované třemi prostorovými a jednou časovou souřadnicí. Pomáhá teoretickému vysvětlení světa. Například postava se po svislé časové ose pohybuje, a přitom v našem světě bychom ji znali jako statickou.
Časoprostor uvážím jako bodový, protože z něj lze odvozovat spojité provedení, a to bez nepřesných iracionalit. Body umísťuje v nachystaných posicích prostoru - v paměťových místech, určených pro výskyt informace 1 bitu. Jedním bitem je sdělení, vybírající ze dvou možností; zda je prostorová posice obsazená, nebo zda není. Ve 2D prostoru má posice vždy jiné 4 posice sousední; ve dvou směrech. Jen do nich se může bod přesunout jediným krokem.
Pohyb bodů ať dovoluje, určuje, hypotetická posice, bez bližšího popisu jejích vlastností. Různé příčiny kroků zde hlouběji nesleduji, ať už by se jednalo o setrvačnost, o působící „silovou akci“, atp.
Rovněž podstatu převedení umístěných bodů do lidského vnímání zde nesleduji.
Platná teorie definuje základ – stálou rychlost světla. Zkusím tuto rychlost podmínit. Třetí díl STR zavedl této základní konstantě Zdroj pulsů, který by řídil tempo pohybů ve Vesmíru. Například foton užívá každého dalšího pulsu k obsazení vždy další sousední posice, v nejzákladnějším posouzení.
Názor na vhodnost Zdroje uvážím poukazem na fotony. Neuvažuji jejich pohyb nějakou setrvačností; mají jedinou možnou rychlost pohybu, a pokud je zbrzdí například předávání jejich energie v atomech, pak po vyzáření do vakua mají tutéž jedinou možnou rychlost svého pohybu.
Zdroj ať zajišťuje pomalý pohyb hmotného bodu následovně. Po
obrovském množství nevyužitých pulsů bude jeden puls určen
k přeskoku do sousední posice, a stále tak znovu.
Takže bod má k pohybu výhradně světelnou rychlost –
v diskrétním prostoru.
Předešlou spojitou představu (obr. 11) lze zpřesnit.
Hvězdolet kreslit v přeskocích svislých a vodorovných a přece
v perspektivě (obr. 13). Diskrétní prostor je zde
rozložený nelineárně, určený lidskému vnímaní okolního světa.
Hvězdolet má připsané modré údaje v sekundách, ale to jen pro
vznik základní představy o přibývání času. Ve skutečnosti je
1 puls zcela krátký; nevytvoří 1 sekundu.
Naší geometrii odpovídá hvězdolet, nakreslený dole jako trojúhelník. Přeskakuje mezi sousedními posicemi 1D prostoru, jež mohou tvořit Planckovu délku 1,61624·10-35 metru. Vzdalováním počátku se vnímaná velikost objektu zmenšuje, když pozorovatele umísťuji tamtéž.
Výpočet k pohybu. Vlastní čas naskakuje, hvězdoletu v síti, každým druhým zdrojovým pulsem (PE). Například za 4 zdrojové pulsy hvězdolet překonal 2 délkové posice a 2 časové - dvakrát nepřeskočil. Střídá pulsy využité - délkové (PL) a nevyužité - časové (PT). Jeho poloviční rychlost světla činí: 2 PL/4 PE = 1/2, v diskrétním prostoru.
Nedořešenou zvláštností, oproti lidskému perspektivnímu vnímání, je zde nelineární rozložení bodů na obvodech kružnic (obr. 13). Sleduji vzdálenosti mezi sousedními body například u kružnice s poloměrem 7. Body poblíž os jsou si vzdálenější než sousední body, umístěné dál od os, na téže kružnici. Možné úpravy rozložení bodů probírá text, uvažující perspektivě polární souřadnice. Také připomíná, že vypracovat matematické řešení bývá náročnější, než navrhnout pouhý mechanický model problému.
Jsou i další
argumenty, jež nabízejí jiné možnosti k umístění
organismu člověka ve hmotném Vesmíru. [4]
Svět, zprostředkovávaný smyslovým vnímáním, vysvětluji alternativně. Namísto přenosu zrakových a sluchových informací v Euklidově prostoru, jinak - převodem údajů z bodového do perspektivního prostoru. Vesmír, sledující informatiku.
V naukovém obrázku (obr. 14) svisle: jedné sekundě odpovídá vodorovně:
délka jedné světelné sekundy.
Pulsy lze přepočítávat i do Euklidova prostoru; s nutným zaokrouhlením.
Perspektivní prostor jsme si nevybrali, je daný vnímajícímu vědomí. Fyzika však, k vysvětlení Vesmíru, volí například Euklidův prostor. V něm se hodnoty fyzikálních veličin vyjadřují se zvolenou nepřesností.
Neposoudím, zda matematicky přesný popis Vesmíru bude někdy
používaný k fyzikálním výpočtům - nejspíš v bodovém provedení.
Jinou otázkou je, jak výstižná je právě taková sestava Vesmíru.
Zavedu těleso – bodový objekt, jenž nekoná translační pohyb posicemi. Čas tohoto tělesa běží nejrychleji. To proto, že žádný ze zdrojových pulsů nebyl objektem využitý k pohybu. Teoretické hodiny mohou tiknout v kterémkoliv z pulsů, jež Zdroj nabízí (PE). Ke svému vnitřnímu pohybu využijí jen něco málo (PL) z jejich celého počtu (PE). Opakovaně kmitají - mají vnitřní pohyb (PL), a proto naměří nepatrně pomalejší diskrétní čas (PT= PE - PL), než patří celé soustavě. Nabízí se, že každé hodiny jsou pomalejší než čas.
Popsané postupy dbají speciální
teorie relativity. Zkouším ji uvažovat v přetržitém prostoru
a času. Časové pulsy ať určuje délka trvání Planckova času
5,39121·10-44 s. Pak asi 1043 pulsů
tvoří 1 sekundu. K takovému výsledku vede převrácená
hodnota: 1/(5,39121·10-44).
V těchto úvahách se nabízí - kvantita času souvisí s počtem nevyužitých pulsů zdroje. Čas podmiňují ty pulsy, které body hmoty nevyužily ke svému posunu do sousední pozice.
Nevyužité pulsy čas stanovují, ovšem časem nejsou. Časem je nazvu až po kvadratickém přepočtu ve prospěch perspektivního vnímání. Viz svislá osa (obr. 13).
Čas určují ty pulsy, které nebyly body hmoty nijak využity.
Spekulace k OTR. Bod pravidelně skáče do sousední posice, avšak gravitace tomu zabrání. Bodu nevznikne ani PL, ani časový puls PT, nýbrž hmotný bod zadržela síla. Nabízí se využití zdrojových pulsů (PE) také jako pulsů síly (PF).
Na obvodě časoprostorové kružnice (obr. 3) platí současnost.
Pokud snad existuje i neprobádaný způsob spojení na dálku,
a to s okamžitým působením, tehdy by vesmírná současnost na kružnici byla důležitá.
Působení našich smyslů nás vybavuje pocitem přítomnosti. I když Einstein napsal: „Pro nás přesvědčené fyziky je rozlišování mezi minulostí, přítomností a budoucností jen iluze, i když vytrvalá.“ [20]
Zraková perspektiva přispívá k důrazu na nejbližší místa okolí. Úseky blízké počátku jsou zvětšené. Vzdálené okolí je nezřetelné, zhuštěné.
Podobně vesmírný čas předepisuje naše časové umístění. Navrhovaný kvadratický přepočet času, (obdoba perspektivního přepočtu délky), ať podporuje náš vjem neodbytné přítomnosti. Předkládá děje, jež právě probíhají.
Svislá časová osa je nelineární. Úsek u počátku je nejdelší. Opustit jej neumíme, tak jako zraková perspektiva má počátek vždy v umístění očí. Tam vidíme nejpodrobněji.
Časová perspektivní nelinearita může zdůvodňovat, proč známe přítomnost.
V newtonovské fyzice ať astronaut překoná vzdálenost 1 kilometr za 1 sekundu. Pohyb v ní nemá ohraničení světelnou rychlostí. Při miliardkrát větší rychlosti by za neměnnou 1 sekundu překonal 1 miliardu kilometrů.
V relativistické fyzice astronaut za 1 sekundu uletí 1 kilometr. Ale astronaut, za svou zpomalenou (relativistickou) jednu sekundu, ať urazí tři miliony kilometrů. Je to dráha desetkrát větší než 300.000 km fotonu. Zásluhou zpomaleného času astronaut hodnotí prodloužený úsek. Změny délek byly jen zdánlivé? Ve spojitém uvažování se mu okolí prodloužilo - anebo jeho vlastní rozměry se zkrátily.
Zde promýšlená přetržitost nachází zdánlivé prodloužení okolní délky v tom, že časové pulsy PT chybí, zdrojové PE se měnili v PL. Napočítání jedné sekundy trvá, z hlediska pozemského času, velmi dlouho. Hodiny tiknou málokdy, a koráb za sekundu urazí nečekaně velkou dráhu – aniž by se délka okolí změnila. Kdežto spojitá STR předepisovala změny délek.
Užívám přístupy, kde délky se v závislosti na rychlosti nemění, ani pro okolí.
|
(1) Čas určují ty pulsy, ve kterých se body hmoty neposunuly do sousední posice (2) Vybrané pulsy jsou časem až po kvadratickém přepočtu ve prospěch našeho vnímání (3) Každé hodiny jsou pomalejší než čas (4) Světelná rychlost předpokládá neustálé přeskoky hmoty do sousedních posic (5) Bod v pomalé rychlosti pohybu ponechá nevyužitý sled obrovského množství pulsů. Pak následuje jeden puls k přeskoku do sousední posice a stále tak znovu (6) Souměrný diagram určuje současnost, neboť všechny objekty se nacházejí na obvodě jeho kružnice (7) Pojem přítomnosti lze posuzovat s ohledem na nejdelší úsek poblíž počátku časové osy perspektivního časoprostoru. |
[20] Neúplnost. Důkaz a paradox Kurta Gödela - Rebecca Newberger Goldsteinová. Nakl. Dokořán a Argo, Praha 2006
1. Po
110 letech - Minkowského graf ---. Nemá však výhodu
souměrného grafu - neumožní odečet zpomaleného času
2.
Hledání příčin - Princip jakýchkoliv hodin brání naměřit
na svislé ose čas
3.
Informatická - Obr. 11. Zdroj pulsů určuje pohyb ve
spojitém perspektivním časoprostoru
4.
Názory znalých - Názory na prostor, matematický i
fyzikální: „Prostor vyjadřuje vzájemné poziční --- [2]"
5.
Kvantový a perspektivní čas
