Bohumír Tichánek
OBSAH
Téhož ptáka, letícího buď nad námi nebo stejně daleko před námi, vnímáme zrakem pokaždé shodně velkého. Avšak vzdálený objekt - Měsíc, Slunce nebo souhvězdí, vnímáme nízko nad obzorem jako zvětšené (obr. 1). Měření zorného úhlu rozdíl neukáže; úhel je pro jeden, stejně vzdálený objekt, naměřen pokaždé stejný. Výška nad obzorem jej neovlivní. Průkazné fyzikální vysvětlení chybí; vjem mají ovlivňovat psychologické důvody.
Obr. 1. Zmenšující se Luna
««« SLEDOVAT VŠECHNY OBRÁZKY I V LEVÉM SLOUPCI
Jev refrakce, tedy lom světla, značí odchýlení světelného paprsku od přímého směru (obr. 2). Refrakce určí, že Slunce vidíme ještě určitou dobu po jeho západu či před východem. Následkem toho se prodlužuje den. V našich zeměpisných šířkách o 8 - 12 minut.
Obr. 2. Refrakce zviditelní stoupající Měsíc už pod obzorem
Světelné paprsky vnikají z prostředí opticky řidšího (vakuum) do
hustšího (ovzduší). Lámou se ke kolmici, což umožní pozorovat Měsíc,
ačkoliv je pod obzorem.
Obzor se zvětší. Pozorovaných více než 180° se vměstná do
úhlu 180°. Proto objekty, jejichž světlo prošlo celou vrstvou
ovzduší nízko nad obzorem, fotoaparát zachytí zmenšené.
Obr. 3. Detail refrakce - zorné úhly
Zajímavá fotografie ukazuje výskyty stoupajícího Měsíce, jehož - nízko nad obzorem - refrakce zmenšila (obr. astronomie.cz).
Naukové obrázky nesledují skutečné velikosti úhlů; přesné údaje zde cituji:
Částečné zploštění Slunce ve svislém směru se vysvětlí: refrakcí je spodek Slunce zvýšen o 35´ a vrch jen o 28´. Průměr Slunce se tedy jeví zkráceným o 7´.
Refrakcí dochází ke zvětšení zdánlivého obzoru. [1]Očití svědkové vypravují, že při zatmění Měsíce pozorovali na jedné straně oblohy, u obzoru, kotouč Slunce a současně na druhé straně zastíněný kotouč Měsíce.
Skutečnost, že Slunce a zastíněný Měsíc je vidět na obloze současně, je způsobena zakřivením světelných paprsků v zemské atmosféře. Právě pro toto zakřivení, nazývané „atmosférická refrakce“, se nám každá hvězda jeví výše, než opravdu je. Když vidíme Slunce nebo Měsíc nad samým obzorem, geometricky již leží pod horizontem. Není proto nic nemožného v tom, že kotouč Slunce i zatmělý Měsíc je současně vidět nad obzorem. [2][1] Optika I. Fyzikální kompendium pro VŠ, díl IV. - Fuka, Havelka. SPN, 1961, s. 738
[2] Zajímavá astronomie - Perelman, J. I. Mladá fronta, Praha 1955, s. 95 (Orig. Moskva, 1952)
[3] Přiblížit se podstatě zvětšeného vjemu vycházejícího souhvězdí, Slunce či Měsíce