Dosah řečí, které vedeme (3.)
💾
Bohumír Tichánek
* Připomenutí inspirovaného díla
Boženy Cibulkové - text tučným písmem *
*
* *
6. Různé vyvinutí lidé
I člověk na nízké úrovni vývoje si předurčí budoucnost svým vyjádřením,
avšak vyšší dosah bude mít výkřik jedince větších životních hloubek,
jehož city bývají silnější:
- Kozina vykřikl a Lomikar zhruba do roka zemřel.
- Geolog v řídícím středisku už se na to nemohl dívat, jak si
astronaut skáče po Měsíci a vykřikl: "Tak už seber ten kámen!" A
všichni se ve středisku smáli, že astronaut rychle poslechl. Ač
neslyšel.
Jak rychle poslechl? Elektromagnetický signál dostihne Měsíc asi za 1
sekundu, ale jak je to s přenosem myšlenek, to dosud výzkumné
laboratoře příliš nesdělily. Patrně je přenos okamžitý. Poslechl
astronaut geologa, nebo bylo geologovi dáno poznat, co se už stalo? Ale
zde jsem dal jen neprůkazné příklady.
~
Jde-li o člověka prosté myšlenkové úrovně, nevýrazného slovního projevu, bez silnějších citových vzruchů, tu jeho slova neobsahují
moci, která tvoří výraznější jevy. Když však slovo je prostoupeno
silným vnitřním impulsem, prožitkem, citovým zaujetím, jež je plné
chtění a přání, jeho moc je úžasná. Vytváří pevně tvárněné obrazce,
nádherné scenérie, ale také - je-li položeno do negace - groteskně
zrůdné, strašné a děsivé útvary. Tak si každý tvoří svět kolem sebe i v
sobě, protože tyto jevy hmotou pronikají a ona jim nebrání v rozkládání
a rozvíjení se kdekoliv a jakkoliv.
~
7. Posmrtný vliv
Člověk často spoléhá na chybějící důkazy o posmrtných záležitostech.
Nedocení, že se může osudově zmýlit. Astronomie 19. století věděla, že
na Marsu jsou kanály; vědci je pozorovali dalekohledy. Zmýlili se,
mýliti se je lidské. Dnes se jedni či druzí mýlí v příčině oteplení,
kvůli kterému ubývá arktického zamrznutí oceánu a také ledovců v
Alpách.
Podivná zjevení na starých hradech byla pojmenována halucinacemi -
přeludy. To souhlasí, netřeba předpokládat, že další posmrtný život se
odehrává ve stejné hmotě, kterou používáme v našem světě.
Zde v dalším se připomínají okolnosti odchodu člověka z hmotného světa.
Tato poučení jsou jistě ve shodě s buddhistickými poznatky:
~ Člověk vstupuje do slov, je jimi obklopen. Působí na ně, slova opět
na něho. Jde-li o věci a jevy krásné, vytvářené slovem moudrosti, dobra
a lásky, je blaze a dobře pod jejich zpětným vlivem. V opačném případě
však nedobrého tvůrce čekají zážitky strachu a utrpení, až se setká
tváří v tvář se svým dílem, které si postavil ze svých slov naplněných
negací a zlem. Toto setkání bývá ve chvílích kritických, kdy se
odlučuje jeho duševní vědomí od umírajícího těla. Tehdy lze očekávat
nepříjemné, někdy až krajně tísnivé zážitky, dojmy a stavy. V obrazech
neblaze působících, jimiž je obklopen, nemohl by dlouho setrvávat. Jeho
vědomí by to nesneslo. Proto je veden k očišťující práci na všem a
všude, kde si do cesty postavil sebe jako tvůrce světa hrůzy a temných,
tísnivých stínů. Začne odstraňovat, smazávat tyto neblahé výtvory ze
svého myšlenkového i slovního života.
To je velmi nesnadné. Účinky slova se dají odstranit a změnit jen
cestou, jakou vznikaly. Za slovo zlé je třeba dát slovo dobré. Slovo
deformující věci musí být nahrazeno slovem, jehož vlivy a účinky věci
harmonizují a protiskují do nich krásno a dobro. Avšak myšlenková síla
sama o sobě nestačí změnit a smazat, co vytvořilo slovo. I kdyby
stokrát byla v srdci promítána jako opak toho, co bylo ve zlém úmyslu
či neukázněné rozčilenosti vyřčeno, nemůže změnit slovem vytvořenou
tísnivou atmosféru. Ublíží-li se někomu slovem, jen slovem lze vzít
křivdu zpět. ~
8. Politika
Posuzujeme řeč druhých lidí - i když člověka víc poznáme podle jeho
činů než podle slov. Ovšem citlivý člověk může prohlédnout mluvku již
podle jeho řečí. Bytosti do nás vidí, posoudí nás i podle myšlenek, ale
druzí lidé k posouzení potřebují naše slova. Nad nimi je nutné
přemýšlet, co vlastně druhý sděluje, jak nás chce svou řečí ovlivnit.
Důvěřivý český národ, omlazený národním obrozením, posuzuje
své politiky podle vzhledu a jejich gestikulace, podle výslovnosti a
způsobu hovoru. Myšlenky, které předkládají, a co se za nimi skrývá,
již hodnotíme méně často. Pak se v průzkumu obliby českých politiků
vyskytnou, v čele seznamu, současně dva lidé, kteří mají stanoviska
vzájemně opačná. A přitom mají podporu mnohem vyšší jak 50 %.
~
Slovo, ač svou podstatou nehmotné, výrazně ovlivňuje hmotný svět, je
jeho součástí. Napravujeme-li slovo, měníme tedy současně celý s ním
související svět, vnitřní i vnější. Změníme-li myšlenku, nikdo na světě
o tom neví, je to naše vnitřní záležitost. Změna slovních projevů je
však poznatelná ze strany lidí a světa. Má proto nesmírnou důležitost.
Myšlenkami bez slovního vyjádření nemůžeme sebe projevit, nic
vysvětlit, nikoho poučit, nemůžeme dávat vzor a příklad dobré cesty. Do
myšlenek vidí jen svět duchovní. Do slov vidí lidé žijící na Zemi.
Proto za slova jsme dvojnásob odpovědni. ~
9. Ježíšova doporučení
Nakonec, kapitola „Očištění vnější - proces“ obsažená v knize „Vnitřní
obroda“ připomíná, jak si při mluvení počínat. Nežijeme jedním
okamžikem, takže dbát budoucích důsledků vyřčených myšlenek se
doporučuje:
~
Očistná práce slova je snadná a zároveň nesmírně těžká. Snadnost
plyne z možnosti kontroly slova; těžkost vychází z řady nutných
duševních úkonů. Žádá:
- Velkou rozvážnost a
soustředěnost, pozornost a vážnost.
- Ukázněnost, sebekontrolu,
pevnou vládu nad proudy slov.
- Přehled o tom, co, kdy a
jak bylo řečeno.
- Uvědomění si správného i
chybného slova v okamžiku jeho vyřčení.
- Zadržet a ukvapeně neříci,
co je třeba vyjádřit mírně, jak žádá řád lásky člověka k člověku i ke
všemu živému.
- Uvážlivé hodnocení každého
rozhovoru o věcech důležitých i všedních. Koná-li se hovor ve spěchu,
kdy mu nelze věnovat náležitou pozornost, promítnout si jej znovu v
duchu ve volné chvíli.
- Rozlišení dobrého slova od
zlého, potřebného od zbytečného, kladně tvořivého od toho, jež jakkoli
narušuje soulad a mír, moudrého slova od toho, jež utvrzuje naši
bláhovost, nevědomost, nízkost a povrchnost, nebo vyhrocení
individuality v silném, až agresivním uplatňování našeho já.
- Znalost řádů soužití, jimž
je člověk přísně podroben pro jejich dobro, uplatňování a budoucí slávu
vesmírného Tvůrce.
- Začlenění slova do
působnosti Lásky Boží tím, že bude mírné, laskavé, moudré, k pomoci
všem.
- Vědomé pronášení dobrých
slov pro útěchu, radu i povzbuzení, pro dobrý příklad dobrého slova, v
němž je moc dávat blahodárnost všem, měnit zlé v dobré, naplňovat svět
Bohem.
- Pevné, citem podložené
chtění slovem sloužit, chránit, zachraňovat.
- Vyrovnávat slovem
odpuštění, usmíření, účasti, přátelství a bratrství vše, co bylo osobně
i všemi lidmi položeno do života jako zrada, křivda, úklady, zloba či
nenávist; tvrdost a hrubost zlých slov, z nichž vzešlo utrpení i ztráta
víry.
- Odevzdání slova Věčnému
Slovu, aby Ono slovem lidským zde na Zemi a v člověku vydávalo Světlo
světu.
- Slovem projevovat vnitřní
život člověka věřícího, doufajícího a milujícího. ~
*
* *
Hluboké myšlenky knihy [1] nasvědčují autorčině tvrzení, že
není jejich přímou autorkou, že dbala Ježíšovy inspirace. Lze poděkovat
za mimořádné rady, předané ve prospěch provozování našeho světa.
Zdroj:
bozena-cibulkova.sweb.cz
(Boženka Cibulková: "Jenom jsem vás všechny trochu předešla.")
Literatura:
[1] Božena Cibulková: Vnitřní obroda. Nakladatelství Gemma 89, Praha
1993, s. 96-100
[2] Jack Robertson: Žil jsem s mimozemšťany. Dialog, Liberec 1995
(Originál 1977)
[3] Časopis Vesmír č. 4 a 7/1994, 5/1998
[4] Herbert S. Terrace: Šimpanz Nim, česky Mladá fronta, Praha 1985
[5] Taj-fün a Josef Hejzlarovi: Minimum čínského moudra. Olympia, Praha
1996
[6] Josef Staněk: Falzifikace a falzifikátoři českých dějin. Agapé,
Brno 2005
(původně zveřejnil Gnosis9.net, 18. 02. 2010)
Všechny díly:
Dosah
řečí, které vedeme (1.) |
Dosah
řečí, které vedeme (2.) |
K uložení:
Dosah řečí, které vedeme (3.)